Jdi na obsah Jdi na menu
 


Salašnické obyčeje

Hlavní salašnické obyčeje se soustřeďovaly k prvnímu výhonu valašského dobytka (ovcí, koz, ale i hovězího dobytka) na salaše. V polovině května vyháněli majitelé salaší nebo společníci ovce na salaše, kde si je salašník zapisoval a přebíral. Ve východních Beskydech se prvnímu dnu salašování říkalo "miyszani owiec". Ovce měl hnát hospodář, práci však za něj vykonávalo i služebnictvo. Poslední bača v Dolní Lomné vyháněl na salaš 15. května a pásl až do 29. září, do Václava. Rovněž v oblasti Babí Góry se pásávalo od počátku května do konce září do michalského svátku.

Když přebíral bača od hospodáře (gazdy) stádo na salaši, vykonával i obyčeje, které měly ochranný a blahonosný smysl. Obešel třikrát stádo - vykonal tedy znak magického kruhu. Každá ovce procházela do "koszora" "strungou", u níž byl roznícen obřadní oheň. Obřadní účel při výhonu měl i ozdobný "gojiczek" byla to obvykle jedlička, kterou vsadili pastevci doprostřed salaše. na Jablunkovsku hnali pastýři při prvním výhonu na salaši ovce třikrát okolo stromku "na poslun", tedy ve směru dráhy slunce.

Při rozněcování ohně na salaši používalo trouchnivého dřeva, aby bylo hodně kouře. Přes oheň pak musely po pořádku přeskakovat ovce i "naganiocze". Tato tradice se dodržovala ještě ve 20. letech, kdy už byly zapomenuty ochranné vlastnosti tohoto ohně. Obřadní oheň měl hořet na salaši od prvního dne výhonu až do posledního dne pastvy. Kdyby vatra vyhasla, salaš by mohlo stihnout neštěstí, protože by ztratil svou obřadní ochranu. Proto bačové i pastevci oheň pečlivě hlídali. Když ovšem nedopatřením oheň uhasl, nesměl se znovu rozněcovat. Žhavé uhlíky přinášeli ze sousední vatry. Věřilo se, že jenom oheň roznícený obřadním způsobem může zapuzovat zlo hrozící salaši.

Obrazek


Výjimečné společenské postavení bačů ve vesnickém kolektivu a jejich život v přírodě a zřejmě i četné praktické zkušenosti podnítily vznik a rozšíření představ, že tito lidé jsou nadáni zvláštní čarodějnou mocí. Bačové prý znali nejen léčivé, ale též čarovné rostliny, používali černých čarodějnických knih, z nichž se četlo pozpátku, a mnoho dalších praktik, a to proto, aby chránili svá stáda a odvraceli kouzla a čáry jiných, nebo aby škodili bačům na jiných salaších.